Dlouho jsem hledala v archívu nějakou fotku, kde by byl zachycen náš původní "obývák".
Až jedna vánoční z 2015 ukázala věčně a právem opomíjenou, nefotogenickou část pokoje.
Krabice, krabice, můj scrapový "uklizený bordel", krabice a stoly. Podle plánu všude samé stoly a žádné úložné prostory. Tak to aspoň v nějakém budoucnu mělo vypadat.
Poté, co od nás Strnad odešel za "lepším", nebyl už žádný důvod bydlet tímto způsobem. Naplánovala jsem přestavbu pokoje, který by měl hlavně reprezentovat. Kde by bylo spousta úložného prostoru a odkud by dýchala pohoda a útulnost. Kam by jsme se nestyděli pozvat přátele na kafe. A kde by jsme mohli případné návštěvy také uložit, byl-li by zájem.
Takže úplně první volba padla na koupi prostorné, rozkládací sedačky.
V srpnu jsem konečně objevila vhodné skříňky. Pan bratr mi je precizně smontoval, neb tuhle činnost bych nikdy nesvedla.
Všechen scrap jsem přestěhovala do poloprázdné ložnice, kde budu mít po novu i pracovnu. Bude to jen a jen můj pokoj a jak by řekl Jára Cimrman: "Tohle... tohle bude můj plac. Sem mi nikdo nelezte... protože tady já budu skoro furt."
Terinka mi s velkou radostí pomohla vymalovat. Moje oblíbená oranžová nenávratně mizela pod vrstvou holubí šedi a z pomocníkových úst se opakovaně ozývala nadšená věta: "Konečně tu nebude všechno oranžový!"
Strnad zavěsil televizi a konečně schoval všechny šňůry do podlahy.
S Mirečkem jsem nalepila moderní, vliesovou tapetu. Oproti klasické se lepidlo nanáší přímo na zeď a suchý pruh tapety se jen přiloží.
Až se budete chtít někdy do něčeho podobného pustit, vypněte si nejdřív mobil. Mě nikdy nikdo nevolá a sotva jsem namazala lepidlo na zeď, zazvonil první telefon! Lepidlo mezitím uschlo. Během lepení jedné jediné zdi mi ten mobilní mizera zazvonil třikrát!
Skříňky, které jsme měli dříve pověšené, jsem natřela šedou barvou a postavila na sebe. Jsou plně mobilní. Pro případ, že bych náhodou potřebovala něco ze spodní, nepřístupné části, lehce vyjedu díky přišroubovaným kolečkům.
Tenhle věneček zdobí letos naše vchodové dveře.
A takhle vypadá obývák na konci roku. Přesto není zdaleka vše hotovo. Chybí hodiny, které budou viset v místě za stromkem. Jen se nějak nemůžeme shodnout na jejich podobě.
Nejspíš bude asi zas po mém. :D
Vlevo bude viset plakát Beatles, který jsem dostala už dřív od Terinky pod stromeček a který musím nejdřív dát zarámovat.
Chybí dokoupit lampy, které už mají přichystaná místa u sedačky.
A na zdi u jídelního stolu budou zavěšeny fotky mých skřítků.
Abych celé shrnula... tohle by měl být jeden z hlavních důvodů, proč jsem si za celý rok nesedla k fotkám a nescrapovala jak o život.
Snad k nám teď budete jezdit raději a častějc.
Jen dejte vědět předem a já upeču ke kafíčku ještě něco dobrého na zub.
:)
Žádné komentáře:
Okomentovat