"ŽIVOT JE JAKO BONBONIÉRA. NIKDY NEVÍŠ, CO OCHUTNÁŠ." Forrest Gump

sobota 3. srpna 2013

1974

Opět další parný den. Právě TEĎ je 18:00 hodin a na severním okně rtuť teploměru ukazuje 37°C. Dnes prý padají teplotní rekordy po celé republice. Lidi jsou buď u vody, sardinky namačkané hlava na hlavě anebo ve stínu svých domovů přežívají se sklenicí čehosi osvěžujícího v ruce. Stejně tak i já. Potloukám se po bytě sem a tam, sklenici vody vždy u sebe a nevím co bych. Hlavně žádné prudké pohyby! A protože je vědecky dokázáno, že při scrapování se rychlost nevyplácí..... a protože bylo vyhlášeno zajímavé téma do červencové challenge, vytáhla jsem po sto letech fotky a hledala a hledala..... až jsem našla jednu z pravěku. Je mi tři a půl roku, bráchovi sedm měsíců a chroupem jabka. Tedy já určitě. Sedíme na zahradě ve stínu stromů a jsme v blažené bezstarostnosti. 

Rámeček jsem vystřihla z tvrdšího papíru, potřela krakelovací barvou Ranger - Distress crackle paint, odstín Old paper. Po zaschnutí a popraskání přetřela razítkovací barvou Ranger - Distress Ink, odstín Antique linen, okraje zašpinila hnědým kočičím okem Chestnut a celé přelakovala. Písmenka jsou natřena krakelovací barvou odstín Vintage photo. Stejně tak i krucánek. Do prasklinek je opět nanesena razítkovací barva. 

Docela mě ty starý fotky nakoply k další činnosti. Když byla v únoru vyhlášena challenge na téma: "Módní pecka aneb co se nosilo", okamžitě se mi vybavily tyhle dva unikáty. Zpracování se dočkaly až teď. Stále jsem v roce 1974. Mám na sobě noblesní starou, roztrhanou sukni alá šaty podle poslední zahraniční módy. Na hlavě apartní klobouček a právě se chystám na předváděcí molo. Napravo je k vidění lopuchová tanečnice. Nebo tanečnice s lopuchem? :D Docela se mi vybavuje, jak mi rodičové pečlivě skládali za šortky list vedle listu a já pak tančila po zahradě jak divá.    
Po dlouhé době první vlaštovky. Scrapování je přece jen poněkud časově náročnější koníček a těžko se skloubí s běžným pracovním provozem. Obdivuji každého, kdo si dokáže najít čas na obojí.
Hezký den všem.  


středa 8. května 2013

Dívčí kámen

Trocha historie nikoho nezabije. 
Co nám říká Wikipedie?
Strategicky důležité skalnaté návrší kontrolující tok Vltavy i stezky kolem řeky bylo osídleno již odpradávna. Archeologický výzkum prokázal existenci rozsáhlého hradiště již v 17. století př. n. l. Menší rožmberská pevnůstka zde prokazatelně stála již ve 13. století. V roce 1349 vydal Karel IV. na žádost Rožmberků listinu, v níž jim povoluje vystavit na dané lokalitě hrad. Jošt, Petr a Oldřich I. z Rožmberka zde následně vybudovali jeden z největších a nejmocnějších rožmberských hradů. Stavba probíhala v letech 1350 - 1384. Roku 1394 na tomto hradě Jindřich III. z Rožmberka krátce věznil krále Václava IV. V roce 1420 dostal hrad příležitost osvědčit své kvality, když jej při svém tažení proti Oldřichovi II. z Rožmberka oblehl Jan Žižka. Pobořil sice latrán a některé další části hradeb, ale jádro hradu urputně bráněné Vilémem z Potštejna dobít nedokázal. Vrcholného významu dosáhl hrad v letech 1451 - 1461, kdy v něm přebýval Oldřich II. z Rožmberka. Po jeho smrti význam hradu upadal. V roce 1506 byl z rozhodnutí Petra V. z Rožmberka opuštěn a přibližně od roku 1540 se o něm mluví již jako o zřícenině.

Dnes byl velmi vzácný den. Všichni členové rodiny měly v diářích prázdné okénko a toho se musí patřičně využít. Naplánovala jsem nám výlet na Dívčí kámen a Kleť. Jen jsem se malinko (a ukázalo se, že zbytečně) bála rozmarů počasí. Už od rána raníčka svítilo sluníčko a obloha byla nádherně blankytná. Auto jsme nechali zaparkované v Třísově a dál pokračovali po naučné stezce Třísov-Dívčí kámen-Holubov. V jednu chvíli jsme malinko uhnuli z plánované cesty a následovali tok Vltavy. Ovšem díky Mírově chytré navigaci jsme se zavčasu vrátili k vodám Křemžského potoka a dále poslušně kráčeli po vyznačené stezce. Počasí nám po celou dobu přálo. K tátově nevoli jsme vyplašili i pár vyhřívajících se slepýšů. Ač ještěrky, stejně se jim vyhnul velkým obloukem. :D
Tolik výlet na Dívčí kámen. Naši "městští hekálci" byli touto malou procházkou tak vyčerpaní a uhekaní, že jsme Kleť přeložili na "někdy jindy".  














úterý 7. května 2013

Dnešní den

Šla jsem vyzvednout Mirečka z tenisu a foťák si vzala sebou. Snad, abych zahnala chmury. Sotva jsem vystrčila nos, začalo pršet. Žádný májový deštíček to tedy nebyl. Lilo jak z konve! 
Jenže venku je i přes nepřízeň počasí tak krááásně.... 







Putování za rozkvetlou třešní

Byl pozdní večer, byl první máj, byl lásky čas... byl nejvyšší čas na políbení pod rozkvetlou třešní. Terinka právě v našem bytě slavila s kamarádkami své dvanácté (UŽ?) narozeniny a tak jsme vyklidili pole a vyšli do "luk". Světe div se, dokonce jsem si nezapomněla foťák doma. A že bylo co fotit!


Hubana jsem dostala snad pod každým rozkvetlým stromem. Možná, že nakonec i pod tou třešní. :D




Příjemné zjištění na závěr - v naší ulici po delší odmlce znovu otevřeli vynikající pizzerii. K mému velkému překvapení nabízí i mé oblíbené Habány (výborná vína z Habánských sklepů). Můžu doporučit. Společně s křupavě propečenou pizzou se smetanou a špenátovými lístky to byla fantastická tečka za tím naším prvomájovým putováním.