"ŽIVOT JE JAKO BONBONIÉRA. NIKDY NEVÍŠ, CO OCHUTNÁŠ." Forrest Gump

pondělí 31. října 2011

Narozeninoví ptáčci.

Naše babička Magda slavila narozeniny. A my, jak jinak než na poslední chvíli, přemýšleli čím bysme jí udělali radost. Terinku napadlo vyrobit zvířátka na kolíčkách, aby se dala zavěsit na záclony. A mě napadlo, že by to mohli být ptáčci, poněvadž ty má babička ve velké oblibě.
Terinka vybrala barevné papíry. Já našla jednu starou, ale moc hezkou šablonu, tvrdý kartón a oči. Podle šablony jsme obkreslili a vystřihli (devět centimetrů na délku a pět centimetrů na výšku) šest kartónových a šest barevných ptáčků. Barevný papír obrousili po okrajích, zašpinili hnědou razítkovací barvou a nalepili na tvrdý kartón. Dolepit očička, křidýlka a dřevěný kolíček byla už úplná hračka.



V tomto období bývá velmi sychravo, nevlídno a šedivo. Takže ptáčky na zácloně se nedařilo vyfotit. K tomuto účelu posloužil závěs na křesle.
A už vůbec se mi nepovedl vyfotit ptáček - zápich, který byl o kousek větší než záclonoví bratři a který v kapsičce ukrýval visačku s přáním.

sobota 22. října 2011

Krakelovací lak.

Éru podnosů bych zařadila někdy do roku 2006. V té době jsem měla velkou potřebu cokoli natřít nově objeveným krakelovacím lakem. Babička Magda tehdy dostala tác pomerančový...


...a babička Helena břečťanový.

neděle 16. října 2011

Tak a máme po oslavě.

Závěrečné zdobící a tudíž nejdůležitější fáze při výrobě dortu dopadly katastrofálně. Mléčná hmota se mi tentokrát vůbec nezdařila. Po pěti hodinách hnětení jsem celá zoufalá požádala drahou polovičku o pomoc. Ten bleskově nastartoval dopravní prostředek, objel večerní markety, aby mi mohl dovézt marcipán již hotový. Pořád mi vrtalo hlavou kde se stala chyba. Postup byl stejný jako minule...jen med jsem měla od jiného dodavatele. A zde asi právě byl ten největší problém.
Mmch...dort má představovat složeného bakugana. ;D

Lidi..... jak mě bolely ruce!!!

pátek 14. října 2011

Dortové prvotiny.

Loni touhle dobou probíhaly velké přípravy. Čerstvě jsem se rozhodla, že začnu svým dětem k narozeninám péct dorty sama a nebudu už nikoho cizího úkolovat. Stejně jsem s výsledkem nikdy nebyla na sto procent spokojená.
Mirečkova oslava probíhala v dinosauřím duchu. Encyklopedie o dinosaurech, figurka mamuta a .... DORT.
Já vím, že není dokonalý, ale je to opravdu moje 3D prvotina. A jak už jsem psala mnohokrát - důležitý pro mě byl fakt, že se výsledek líbil a i chutnal.

Půl roku na to jsem pekla znovu. Tentokrát holčičí. A protože jsem se nechtěla "patlat" s mléčnou hmotou, koupila jsem už hotovou, což byla chyba. Nebylo to ono. Dort se ale líbil a snědl se do posledního drobečku.



Je tady opět říjen a já už plánuju a peču.... a těším se na reakce!

čtvrtek 13. října 2011

Žluťásci.

No....a když už jsem měla tedy ty barvy vyndané, nedalo mi to a dětem jsem na trička namalovala jejich oblíbená zvířata.







Máme Barborku!

Narodila se nám další sestřenice a neteřinka - Barborka!
Povedlo se mi sehnat čistě bílé body, na které jsem namalovala ptáčka.















A protože si ji maminka nadělila téměř k narozeninám a já měla už vyndané barvy na textil, namalovala jsem i jedno narozeninové tričko.

Pro Markétku.

Naše Markétka oslavila nedávno třetí narozeniny.
Dostala pastelky, omalovánky a tohle přáníčko, které jsem skoro do puntíku okopírovala podle knížky nakladatelství TOPP "Tvořit se dá ze všeho!".

středa 12. října 2011

Panoptikum města pražského.

Co pro mého muže znamená Pelhřimov, tím vším je mi Praha. Miluju ji. Kdykoli se blížím k matičce měst, zažívám vnitřní chvění, pocit, že se vracím domů. A to i přesto, že už pěkných pár let žiju na jihu Čech. Miluju ranní procházky po Starém městě (nejlépe před devátou, kdy většina turistů ještě spí).....fascinuje mě místní architektura.......miluju historii a do dneška lituju, že jsem se jí v ranném věku nevěnovala intenzivněji. O to víc se snažím ukázat dětem.

Tak nějak se už stalo pravidlem, že začátkem srpna sbalím potomstvo a jedeme na pár dní k mojí "pražské" babičce. Každý rok si připravuju podrobný plán, která místa dětem ukážu, jaká muzea prohlédnem, od kdy do kdy mají otevřeno a kolik mě ta sranda bude stát. A jeden celý den pravidelně věnujeme návštěvě zoologické zahrady.

Například loni byly dny rozděleny tématicky tímto způsobem:

den první - den se zvířaty = návštěva v zoo

den druhý - den se strašidly = návštěva Muzea strašidel + procházka přes Staré město až na Malou stranu ....v těchto místech se to strašidly jen hemží

den třetí - den s indiány = návštěva Náprstkova muzea


A hlavní téma letošní sezóny? Kešky!

V Praze je víc jak 26.000 keší. Já si jich vybrala šestnáct. Prostudovala jsem si pořádně mapy, vytiskla je (i když na černobílé tiskárně nic moc), načetla si materiál k daným místům a doufala, že jich najdem bez navigace aspoň pár.


3.8. - den první - kešky v ZOO

Zoologická zahrada otvírá své brány v devět hodin ráno. My měli v plánu přesně v tuto dobu stát u turniketu, abychom mohli jako první doběhnout k žirafám, kde je ukryta (aspoň doufám) jedna mikrokeš. V jinou dobu ji nelze vyzvednout neb je tam věčně přemudlováno. Jenže - jsme spáči, nemůžem se vyhrabat z pelíšků a tak jsme se u bran ZOO objevili až o hodinu později. V tuto dobu, jak ukazovalo počítadlo u hlavní brány, bylo v zahradě již 1.300 návštěvníků. Žirafy jsme tedy odpískali a šli volným krokem k lachtanům. Tam se ukrývá další mikrokeš. Sice jsme chvíli tápali, studovali mapu ze všech stran, ale našli jsme ji! Nenápadně jsme se všichni tři podepsali, vyfotili a schovali keš zpátky na své místo.


Nejkratší cestou jsme vyrazili pro další úlovek. Ke gorilám. Tahle, v celkovém pořadí už naše třetí, byla snadná. Našli jsme ji úplně hladce, podepsali jsme se, vyfotili a v pořádku uschovali zpět.




Prošli jsme si v klidu dolní část ZOO, krátce se zastavili u Terčiných oblíbených lemurů a už se těšili na další úkryt. U medvědů.


Myslela jsem si, že se podle mapy budem prodírat křovisky, jaké pak bylo překvapení, když se před námi objevil krásný, snad stoletý altán. Tentokrát šla hledat Terka s Mirkem a já hlídala mudly. Našli ji během chvilky, podepsali jsme se a chystali krabičku vrátit zpět. Jenže ouha. Objevili se dvě dívky s klukem (takové ty barové typy, ještě to není dospělé, ale už to může chodit samo ven), sedli si vedle nás a ani náhodou nevypadali, že by se měli k odchodu. Pořád měli o čem povídat, dokonce i do telefonu. Napadlo mě tedy, že posvačíme. Vytáhli jsme naše obrovské bagety, které jsme měli zhruba na celý den a pustili se s chutí do nich. Já už měla tu svou skoro snědenou a ti tři pořád nic. Děti navrhovali, že tedy odejdem i s keší a pak se sem později vrátíme a ukryjem ji....což jsem zavrhla se slovy: ...radši tu budem sedět až do večera. Byla to ošemetná situace. Napadlo mě vytáhnout mapu a že tedy budem dlouze studovat co a jak. Naštěstí se mládežníci zvedli a odkráčeli pryč. Honem jsme keš vrátili na své místo a prchali. A o fous, neb jsme na příchozí cestě potkali další hledače - poznáte je podle telefonu v ruce a tápavých pohledů.

V závěru dne jsme se pokusili ještě najít tu jednu promarněnou u žiraf, ale nepovedlo se. Pořád bylo okolo spousta cizích očí. Těsně před zavírací dobou měly děti ještě ambice najít keš v pavilonu kočkovitých šelem, o které jsem se jen pro zajímavost zmínila a ani náhodou nepočítala, že by se nám povedlo ji bez navigace najít. Bilance dnešního dne: tři kešky. Jupíííí.


4.8. - den druhý - kešky na Vyšehradě

Včera den jak malovaný, dnes dusno už od rána. Na Vyšehrad jsme se vypravili poměrně brzy. Podle mých výpočtů jsme už na oběd měli být doma. Ouha. Nečekala jsem, že se tak zdržíme. A nebýt té hrozivě se blížící bouřky byli bysme zde možná až do večera.

V plánu byla jedna mikrokeš a pak jedna keš s hádankou. Tu jsem se snažila rozlousknout už doma. Jmenuje se Vyšehradský labyrint. Stačí odpovědět na šest otázek, u indicie dosadit správné číslo k písmenu, následně je doplnit do zadaného vzorce, čímž dostanu souřadnice k ukryté keši. Doma šlo určit s naprostou přesností tři správná čísla, ostatní bylo nutno dohledat na vlastní pěst. Například hned první otázka si žádá číslo pouliční lampy na rohu u labyrintu a to se prostě na netu dohledat nedá. A tak jsem tedy konečně na místě a velmi nenápadně s A4 pobíhala sem a tam a dohledávala zbývající. Současně jsme s dětmi stihli projít celý hřbitov a pozastavit se u některých známých osobností. Navštívili jsme kostel sv. Petra a Pavla a podívali se do Gotického sklepa, kde je vystavena expozice historické podoby Vyšehradu. No a pak už jsme jen prchali, neb se zvedl silný vítr a Petřín za řekou už nebyl přes šedivá mračna ani vidět. Na mikrokeš nezbyl čas. Pro zajímavost uvádím, že po zadání výsledné souřadnice mi mapa ukázala místo úkrytu kdesi za Zličínem. Kde se stala chyba, soudruzi? Že bych si napsala číslo jiné lampy? Je velmi nepravděpodobné, že by se tvar čísla EAEFFE vyskytoval na ještě jedné takové. I když tato možnost tu samozřejmě je. Na kontrolu mi nezbývá nic jiného než celý rok čekat ..... a nezapomenout.






5.8. - den třetí - kešky ve městě + Muzeum voskových figurýn

Brzy ráno (rozuměj - dopoledne) jsme vystoupili na stanici metra Staroměstská, abychom nejkratší možnou cestou došli na Mariánské náměstí, kde se ukrývá keš se sympatickým názvem "Terezka". Bohužel zde bylo opět mnoho zvědavých očí. Po neúspěchu jsme volně přes Staromák došli do Melantrichovy ulice kde se má ukrývat keš "Zlatí medvědi". Tady jsme s určitostí nemohli identifikovat ani dům! Žádný viditelný štít, žádný název, žádné domovní znamení, ba ani žádná pamětní deska s oznámením, že se zde narodil spisovatel Egon Ervin Kisch....nic co by naznačovalo, že se jedná o dům U Dvou zlatých medvědů. Je také docela dost možné, že to tam všechno bylo a my naopak byli slepí. Fakt je, že právě odbila jedenáctá a davy turistů se valily přes celou šíři ulice.

Na rohu Melantrichovy a Havelské ulice je muzeum. Muzeum voskových figurín. Aspoň loni tady ještě bylo. Jenže tenkrát už nějak nebyl čas a prohlídku bylo nutno na rok odložit. K našemu úžasu je zde teď Muzeum gigantů doby ledové. (Muzeum voskových figurýn se před měsícem přestěhovalo do Celetné.) U dveří stála figurína šavlozubáka, Mireček nadhodil prosebný výraz v oku a bylo rozhodnuto - voskové figuríny budou opět odloženy. To co se nacházelo uvnitř nás velmi zklamalo. Za "lidovou" cenu (dospělý - 150,- Kč, děti - 80,- Kč) bylo k vidění pouze šest výjevů pravěkých zvířat. Vlastně pět, poněvadž pravěká černá gorila nebyla vůbec rozeznatelná z důvodu poruchy osvětlení. (Že je v černočerné tmě nainstalován tento primát jsme poznali až z fotky.) A tak jsme se zde zdrželi vlastně jen proto, že byl puštěný film o pravěké mamutici, který jsem za tu cenu nařídila shlédnout celý.

Náš dnešní poznávací výlet pokračoval přes Můstek, ulici 28. října a Jungmannovku do Vodičkovy ulice..... k naší oblíbené italské zmrzlině. Pamatuju doby kdy se tudy dennodenně táhla fronta až na Karlák. A taky moc dobře pamatuju jak moc mi chutnala jejich griliášová a jahodová. Mňam. Už to není co to bývalo, ale zatím nám pořád chutná. No a protože opět začalo pršet vypustili jsme další hledání kešek a jeli domů.


Toliko naše letošní pražské putování. Příští rok bych viděla na jeden den v ZOO a návštěvu Muzea voskových figurýn.....ovšem - jestli se nám opět nepřestěhuje. ;)


čtvrtek 6. října 2011

Moje nej pro Karamu.

Moje scrap-kamarádka Karama bude mít tuto sobotu narozeniny. Ani bych to nevěděla nebýt došlého upozornění z Facebooku. Být to někdo jiný, asi bych tuto informaci přešla nebo bych maximálně napsala krátkou gratulaci. Jenže Karama už přes rok čeká na stránku o mých nej!

Co to je "Moje nej"? V naší scrap-komunitě máme takový hezký zvyk. Vyměňujeme si mezi sebou stránky, které jsme trefně nazvali "Moje nej". Taková stránka by měla obsahovat především informace o nás samých. Co je nám nejmilejší, jakou činnost máme nebo děláme nejraději, co nebo koho nejvíc milujeme. Já jsem například vlastníkem Ekulčiny stránky, kde sděluje, že nejraději lenoší. Což ovšem docela dost dobře nechápu, neboť Ekulka je nejpracovitější a nejplodnější človíček jakýho vůbec znám. Možná je to lenošení jen její toužebné přání. Asi jako když já napíšu, že hrozně ráda spím..........neboť většinou se mi poštěstí spát jen pět šest hodin. ;)

A tak jsem se tedy chytila za hlavu, rychle uklidila ten neskutečný svinčík, který se za dobu mé nečinnosti záhadně objevil na mém pracovním stole, už v pondělí v noci vyhledala vhodný sketch, abych hned v úterý s vhodnou fotkou a papíry lepila a patlala a lepila ..... abych už ve středu mohla běžet na poštu a poslat oslavenkyni tuto stránku:


Nemůžu říct, že bych byla nespokojená. Použila jsem papíry z oblíbené sady od firmy Crate Paper. A předlohou mi byla tahle krásná stránka od Delph57: